Americká ekonomika vstupuje do podzimních politických klání s rozporuplnými signály. Na jedné straně ukazují oficiální statistiky rostoucí HDP a nízkou míru nezaměstnanosti, na druhé straně domácnosti hlásí bezprecedentní propad důvěry. Rozdíl mezi celkovou produkcí ekonomiky a životní úrovní běžných rodin v současnosti vysvětluje, proč dobrá čísla v agregátních datech nepronikají do pocitu domácností.
Makrodata versus realita domácností
Ve druhém čtvrtletí se hrubý domácí produkt Spojených států zvýšil anualizovaným tempem 2,2 %, nezaměstnanost v září dosáhla 4,2 %. Přesto index spotřebitelské nálady Michiganské univerzity v říjnu klesl na 48 bodů, přičemž v květnu dosáhl historického minima 44,8 bodu. Spotřebitelská nálada je tak horší než v obdobích globální finanční krize i pandemie covidu‑19.
Hlavním vysvětlením je, že HDP měří celkovou produkci ekonomiky, nikoli to, jak se mění kupní síla průměrné domácnosti. Ekonomický růst může být tažen investicemi, produktivitou či firemními zisky, které se nerozdělují rovnoměrně mezi obyvatele. Zisky z růstu cen akcií navíc většinou těží bohatší vrstvy, zatímco lidé s nižšími příjmy utrácejí vysoký podíl svého rozpočtu za základní potřeby.
Ceny, mzdy a reálné příjmy
Spotřebitelé stále pociťují tlak cen. Meziroční inflace v září činila 3,7 %, zatímco nominální hodinové mzdy rostly přibližně o 3 %. Výsledkem je pokles reálných mezd o 0,7 %. I když tempo inflace kleslo z dřívějších vrcholů, cenová hladina zůstává výrazně nad úrovní z předchozích let a domácnosti tak stále platí podstatně více.
- HDP (2. čtvrtletí): 2,2 % (roční přepočet)
- Nezaměstnanost (září): 4,2 %
- Inflace (září): 3,7 % meziročně
- Nominální mzdy: +3 % meziročně
- Reálné mzdy: -0,7 % meziročně
| Ukazatel | Hodnota |
|---|---|
| HDP (2. čtvrtletí) | 2,2 % |
| Nezaměstnanost (září) | 4,2 % |
| Index spotřebitelské důvěry (Michigan) | 48 bodů (říjen), 44,8 bodu (květen) |
| Inflace (září) | 3,7 % |
| Reálné mzdy | -0,7 % |
Dopady a souvislosti
Paradox mezi makroekonomickými ukazateli a náladou domácností má několik praktických dopadů. Nízká spotřebitelská důvěra může omezit ochotu domácností utrácet, což v budoucnu může zpomalit růst domácí poptávky. Slabší spotřeba pak může zasáhnout firmy orientované na maloobchod a služby a snížit tempo tvorby pracovních míst v těchto sektorech.
Politicky je tento stav citlivý vzhledem k příchodu listopadových kongresových voleb. Vzájemné hodnocení ekonomiky voliči je výrazně polarizované; příznivci vládnoucí strany mají tendenci vnímat stav ekonomiky příznivěji než stoupenci opozice, i když objektivní ukazatele mohou vypadat relativně dobře.
Pro tvůrce hospodářské politiky i centrální banku představuje současná situace dilema. Na jedné straně uvolněná situace na trhu práce a mírný růst cen mohou být signálem pro další fiskální či monetární kroky; na druhé straně je třeba brát v úvahu, že významná část obyvatel stále cítí pokles reálných příjmů a vysoké životní náklady.
Sledování těchto rozporuplných signálů bude důležité nejen pro americkou politiku, ale i pro evropské a české společnosti závislé na exportu do USA nebo citlivé na globální finanční toky. Pokud se spotřebitelská poptávka udrží slabá, může to z dlouhodobého hlediska ovlivnit obchodní bilanci a sentiment na trzích s akciemi a komoditami.
Situaci bude nutné pozorně sledovat v následujících měsících, kdy se ukáže, zda se pozitivní makrodata projeví v reálné úlevě pro širší vrstvy občanů, nebo zda přetrvávající tlak cen a pokles reálných mezd nadále utváří pesimistickou domácí náladu.
