České Budějovice – Neobvyklý noční zásah řešili jihočeští záchranáři na Třeboňsku. Trojice rybářů, která nocovala u jednoho z rybníků, byla vystavena oxidu uhelnatému. Ve stanu zůstala přes noc zapnutá plynová kamínka a v uzavřeném prostoru se podle záchranářů pravděpodobně začal hromadit nebezpečný plyn. Všichni tři nakonec skončili v českobudějovické nemocnici.
Pomoc vyjela v neděli krátce po 3. hodině ráno. Na místo zamířily dvě posádky zdravotnické záchranné služby spolu s vozem, v němž byl lékař. Rozhodující okamžik ale nastal ještě před příjezdem záchranářů. Jednoho z rybářů probudil signalizátor záběru na prutu. Na háčku byl kapr, a právě tento noční pohyb u vody podle zdravotníků pravděpodobně přerušil spánek všech tří lidí a pomohl jim nebezpečí odhalit.
Rybářský alarm přerušil spánek
Trojice si večer lehla ke spánku ve stanu, aniž by vypnula plynové topidlo. Zařízení určené k vytápění tak zůstalo v provozu v prostoru, který nebyl podle popisu dostatečně větraný. Oxid uhelnatý přitom člověk běžně nepozná smysly. Nemá barvu ani zápach a jeho přítomnost proto nemusí být zřejmá ani lidem, kteří jsou přímo v ohroženém prostoru.
Po probuzení byla na tísňovou linku 155 přivolána zdravotnická pomoc. Záchranáři po příjezdu našli všechny tři osoby při vědomí a schopné komunikace. To ale neznamenalo, že byly mimo nebezpečí. Po poskytnutí přednemocniční neodkladné péče je převezli k dalšímu ošetření do nemocnice v Českých Budějovicích.
Oxid uhelnatý vzniká při nedokonalém spalování. Zvlášť rizikové jsou uzavřené nebo špatně větrané prostory, v nichž se plyn může postupně koncentrovat. Stan přitom může působit jako jednoduchý přístřešek proti chladu, nikoli však jako bezpečné místo pro provoz spalovacího zařízení. V tomto případě se spojilo několik okolností: chladná noc, zapnutá kamínka, spánek a absence okamžitého varování lidskými smysly.
Spánek může varovné příznaky zakrýt
Mezi typické projevy otravy patří bolest hlavy, závratě, nevolnost a ospalost. Právě poslední z uvedených příznaků může být v noci obtížně rozpoznatelný. Člověk, který se necítí dobře, může své potíže považovat za běžnou únavu a znovu usnout. Záchranáři proto upozorňují, že při používání plynových topidel nestačí spoléhat na vlastní čich nebo na to, že se v prostoru zatím nikdo necítí výrazně nemocný.
| Riziko | Co je důležité vědět |
|---|---|
| Oxid uhelnatý | Je bez barvy a zápachu, takže jeho přítomnost člověk nemusí zaznamenat. |
| Uzavřený prostor | Při nedostatečném větrání se může nebezpečný plyn hromadit. |
| Spánek | Příznaky otravy nemusí člověka včas probudit ani upozornit na hrozící nebezpečí. |
Jihočeská zdravotnická záchranná služba používá při výjezdech žluté detektory oxidu uhelnatého. Přístroje při zjištění zvýšené koncentrace v okolí spustí hlasitý alarm. Posádka tak okamžitě získá informaci, že se nachází v nebezpečném prostředí, a musí ho bez prodlení opustit. Detektor chrání nejen zasažené osoby, ale také zdravotníky, kteří vstupují do prostoru, kde mohou být ohroženi stejným plynem.
Začíná chladnější část roku
Případ z Třeboňska přichází v době, kdy se ochlazuje a lidé začínají častěji využívat různé zdroje tepla. Záchranáři proto připomínají, že plynová topidla ani jiná spalovací zařízení nepatří do stanů a dalších uzavřených či nedostatečně větraných míst. Samotné zařízení může fungovat bez viditelné poruchy, přesto se při nedostatku vzduchu může vytvořit nebezpečná koncentrace oxidu uhelnatého.
- Při podezření na otravu je nutné co nejrychleji opustit ohrožený prostor.
- Po odchodu je třeba přesunout se na čerstvý vzduch a přivolat pomoc na lince 155.
- Důležitou součástí prevence je také vhodně umístěný detektor oxidu uhelnatého.
Ryba, která zabrala uprostřed noci, tak v příběhu z třeboňské krajiny sehrála nečekanou roli. Nešlo však o bezpečný systém varování, ale o náhodu, která trojici podle dostupných informací pravděpodobně poskytla čas zareagovat. Základní ochranu představuje především správné používání topidel, dostatečné větrání a detektor schopný na přítomnost neviditelného plynu upozornit dříve, než člověk ztratí možnost sám si pomoci.